Patnáctiletý trest, spekulací přibude a vlastníci budou plakat !

Vlastníci získají, spekulací ubude. Vláda chce omezit spekulativní nákupy a podpořit vlastnické bydlení.

To jsou hesla zdůvodňující připravovanou daňovou reformu. Pokud návrh ministerstva financí projde, nemovitosti nakoupené od roku 2021 pro jiné než vlastnické bydlení bude muset jejich majitel držet 15 let, aby z jejich prodeje nezaplatil daň z příjmu. Takzvaný časový test se prodlužuje z dosavadních pěti let. Nemovitosti užívané k vlastnímu bydlení bude možné i nadále prodat po dvou letech, aby se z jejich prodeje nemusela hradit daň z příjmu.

Kdo je tím spekulantem ?

V praxi to znamená postavit vlastníky nemovitostí do naprosto nevyzpytatelné situace. Nemovitosti jsou, zbožím velmi dlouhé životnosti. Je však nutné se o ně starat. Je nutné obnovovat prvky krátkodobé, ale i dlouhodobé životnosti. Bude mít vlastník jakékoliv nemovitosti motivaci ji v nové situaci udržovat,  případně rozvíjet a tím zjevně zhodnocovat ? Jaký rozdíl je, v tomto ohledu, mezi nemovitostí, ve které trvale bydlím a nemovitostí, kterou potřebuji pro podnikání, zaslouženou rekreaci apod. ? Žádný. Podnikatelé a korporace, které mají nemovitostní zboží v majetku, kdykliv ho prodají, samozřejmě daně z příjmu platí již nyní. Z koho tedy chce vláda dostat další daně ? Je běžný občan, vlastník, osoba, která si z již zdaněných peněz,  koupila nemovitost a dlouhodobě do ní vložila své prostředky, spekulantem ? V tom pejorativním slova smyslu jistě ne. Vlastníci nemovitosti prostě mnohdy z různých důvodů prodávají. Autoři asi v této souvislosti spekulují a vychází  z dlouhodobých zkušeností, že hodnota nemovitosti, zejména pokud se o ni člověk stará a udržuje ji, obvykle neklesá. A na této spekulaci lze něco získat.

Bude z čeho vybírat, podpoříme vlastnické bydlení?

Tak zvaný patnáctiletý test je obdobím, které je v lidském životě významně dlouhé. V tomto období se může odehrát spousta událostí, okolností a osudových změn. Člověk je a bude  často nucen vlivem různých událostí se svou nemovitostí obchodovat. Má na úkor toho doplácet ?  Nebude velmi rozmýšlet, zda má svůj majetek prodat ? Nové zdanění tak může mít negativní vliv na organizaci rodinných přesunů, změn či mobilitu pracovní síly. To naše společnost chce ? Nové zdanění vytvoří prostor pro nové cenové a smluvní spekulace na téma výšky a splatnosti pořizovací ceny s ohledem na možný budoucí prodej. Těm pejorativním spekulantům vznikne prostor pro nekorektní, šedou daňovou optimalizaci. To naše společnost chce ? Nemovitosti jsou přece zbožím a se zbožím se obchoduje. Rozhýbe toto opatření trh s nemovitostmi ? Podle mého soudu ne. Dokonce ho může oslabit. Starší byty se nebudou snadno prodávat, prodávající budou váhat a hledat nestandardní cesty ke zpeněžení majetku. A začne-li se opět cestovat, nabízí se byty využít ke krátkodobým pronájmům. Nově postavené byty pravděpodobně hned tak nezlevní. Bude mít klient hledající vlastnické bydlení, díky novému zdanění, širší výběr za nižší ceny ? Myslím si, že ne.

Postarejme se sami o sebe a každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.

Mnoho lidí si  vlastnictvím nemovitosti tvoří tzv. další důchodový pilíř. To snad přece naše společnost chce. Kdy si takovou  druhou nebo další nemovitost může běžný člověk (spotřebitel) pořídit ? Samozřejmě v době, kdy na ni ušetří. Tedy v produktivním věku. Tedy třeba ve věku mezi 50. a 60. lety. Také často až splatí svou první hypotéku. A že jich v nedávné době bylo poskytnuto. V pozdějším věku, tedy zjevně do 15. let, ve vlastním zájmu plánuje nebo je i často nucen  nemovitost proměnit v hotovost. Proč ? Protože důchody jsou a budou malé. Mohou příjít i vysoké  výdaje na udržení zdraví, náklady na léčbu, ošetřovné apod. Vláda se tak chystá trestat vlastníky za to, že investovali, že se starají sami o sebe. V časovém testu patnácti let tak poplatníka znovu zdaní. Již jsem slyšel otázky typu, kdo a jakým způsobem bude částky ke zdanění počítat? Jak budou zohledněny modernizace, rekonstrukce, přístavby?  Jakou roli bude hrát inflace ?

Je toto v zájmu běžného občana ?

Stát jistě nyní hledá cesty, jak  co nejlépe, nejsnadněji a v potřebném objemu získat prostředky. Kdo tuto tíhu v tomto případě ponese ? Běžný občan, nepodnikatel, spotřebitel. To měla tato vláda ve svém programu ?

Jaroslav Novotný