Realitní zákon prošel Senátem

Ve středu 11. prosince 2019 se v Senátu projednával Zákon o realitním zprostředkování. Uvedené jednání jsem avizoval kde jen to šlo, protože bylo možné jej sledovat on-line na webové stránce Senátu. A tak jste možná jednání viděli na vlastní oči a slyšeli, co a kým bylo pronášeno. A vskutku to byla podívaná zajímavá. Původně jsem chtěl napsat inspirativní, ale moc mě k ničemu celé jednání neinspirovalo. Snad jen k nejrůznějším úvahám o smyslu takového projednávání.
Realitní zákon prošel Senátem, pro mne podivným způsobem. Vynechám pro jistotu procedurální stánku celé věci. Ta byla jistě v pořádku. Do diskuze se přihlásilo několik senátorů se svými návrhy. U některých jsem si nemohl nevšimnout, (natolik jsem u projednávání tohoto zákona tak dlouho, že poznám velice dobře konkrétní argumenty některých odpůrců i podporovatelů zákona jako celku, nebo jeho částí), že byli vybaveni argumenty, které pouze tlumočili. Ale proč ne, vždyť senátor je volen a má zastupovat názory svých voličů. Ale obratnost, resp. neobratnost jejich argumentace byla někdy až komická.
A tak jsem se například dozvěděl, že v Belgii si může občan koupit byt tuším za tři až čtyři roky výplaty, zatím co u nás to trvá déle a celý zákon je tudíž k ničemu, protože zdraží služby. Kromě toho, že je to vadný argument, ke zdražení realitních služeb, natož bytů, kvůli novému zákonu nedojde, si pan senátor nezjistil to, že zrovna ve zmíněné Belgii podléhá realitní zprostředkování v EU té nejpřísnější regulaci spojené s povinným členstvím v realitní asociaci.
Jiný senátor se pustil do argumentace proti zákonu přirovnáním k ligovému hokeji, kdy při vytváření jakési normy musel zakročit dokonce ÚHOS (rozuměj tomu tak, že realitky si vytvořili cosi pro sebe, co měl vytvářet někdo jiný a zřejmě jinak).
Ale abych jen nekritizoval, vystoupili i senátoři (nechci jmenovat, když jsem dosud nejmenoval) s argumenty, které dávaly smysl. Například s návrhem odložení účinnost o půl roku. Ne, že by se jednalo o zásadní nezbytnost, ale usnadnilo by to přechod na nová pravidla.
Ale vrátím se zpět k výše uvedené „podivnosti“. Možná je to tak i při schvalování jiných zákonných norem, ale Zákon o realitním zprostředkování v předložené verzi nebyl Senátem ani přijat, nebyl ani zamítnut a stejný osud postihl i jednotlivé senátní návrhy na změny či vypuštění některých paragrafů. A výsledek? Zákon prošel, jakoby v Senátu nebyl, resp. bude předložen k podpisu prezidentu ve verzi, ve které do senátu byl předložen.
Jan Borůvka