Zákon o realitním zprostředkování (dále jen „zákon“…)
Asi jsem se stal obětí svého povolání. Když zahlédnu, byť jen zmínku o „zákonu“, vždy si to přečtu. Podívám se CO, KDO, PROČ o tom diskutuje s větším zaujetím, než na mnohé jiné zprávy v médiích… Proč ne. Každého něco zajímá. Někdo má rád holky, jiný zase vdolky.
Na jednu stranu jsem rád, že toto téma vzbouzí tolik emocí a tady musím říci – KONEČNĚ! Na druhou stranu mne stále častěji napadá, že by se někteří komentátoři mohli držet osvědčeného „mlčeti zlato“…
Tak například jsem se nedávno zúčastnil na Prima TV debaty v rámci pořadů „Názory bez cenzury“. Koho by to snad zajímalo, může se pobavit na: https://prima.iprima.cz/zpravodajstvi/nazory-bez-cenzury-zakon-o-realitnim-zprostredkovani . Zajímavá zkušenost. Nikoli nová, ale zajímavá. Diskuze se měla údajně zúčastnit paní ministryně za předkladatele zákona. Ta se však omluvila. Dá se to pochopit. Má toho moc. Náhradníkem se měl stát některý z poslanců ANO, který však nakonec též absentoval. Jako protipól se hrdě postavil poslanec reprezentující opozici. Já byl přizván jako zástupce odborné veřejnosti za naši Asociaci.
Nemám a nechci mít politické ambice a je mi opravdu jedno, která partaj zákon předkládá. Pro mne je důležité, že je zákon – po 28 letech našeho předkládání, pořádání konferencí, sepisování petic, obíhání poslanců, ministrů, leštění klik, klepání na dveře, žádostí – v Poslanecké sněmovně.
Vládní návrh nám prošel prvním čtením. „Nám“, rozuměj každému, koho toto téma zajímá. A je opravdu s podivem, kolik se v posledních dnech vyrojilo expertů, kteří o něm zasvěceně hovoří. Všichni vědí, jak by „TO“ mohlo, či přímo mělo být nastaveno lépe. Přísněji, nebo zase měkčeji, radikálněji nebo svobodněji, prostě radost si počíst, zaposlouchat se do debat. Natož se jich účastnit.
Jsme národ kverulantů, neodvažuji se napsat hospodských, ale ono je to dnes stejně vlastně spíš o diskuzích internetových. Protože co jsem všechno již viděl a četl třeba na Facebooku, to by vydalo na pořádný seriál. Růžová zahrada nebo jak se ta nekonečná pitomost jmenuje, by zrudla. Ale většina realitních diskutérů se ani nečervená. Nikdy. Ani, když detailně neznají text zákona, o kterém vlastně mluví. Bohužel se to někdy týká i nemovitostí, tedy vlastně nemovitých věcí, aby mne někdo nechytal za slovo, ale teď mluvím o zákoně.
Abych se vrátil zpět k avizované televizní diskuzi (bez cenzury). Vše začalo úvodníkem moderátora pořadu, v jehož finále jsem se dozvěděl, že administrativní a finanční zátěž v zákoně může vést k dalšímu zdražení nemovitostí… A hned tu byla hozen rudý hadr do ringu diskuze!
A záhy mi bylo jasné, že v debatě nepůjde o věcnou diskuzi, jejíž předmětem měl být zákon, ale o to, že opozice musí vysvětlit předkladateli, že je to vše špatně. To mne poněkud vykolejilo. Nechtě jsem se dostával do pozice absentujícího zástupce předkladatele. Nejsem jím totiž ani já, ani Asociace realitních kanceláří České republiky. Umožněna nám byla toliko účast v pracovní skupině v rámci přípravy věcného záměru zákona. A vlastně také při přípravě podkladů pro tzv. Analýzu současné situace v oblasti podnikání realitních kanceláří a návrh řešení, která vlastně „otevřela cestu“ k současnému zákonu. Ne, že bych nechtěl být tím, kdo zákon do detailů vypracoval. Snad by bylo dnes méně rozvášněných diskusí, ale pravděpodobně by to bylo stejné. Ony ty diskuse totiž jsou opravdu hlavně o vlivu než o věci samotné. Tak například přesto, že po projednání Analýzy byli poslanci napříč stranami, tedy zleva doprava, pro vznik zákona, jde dnes o to, že když ho nepředložím já (rozuměj moje partaj), ať raději není. Ale podobné rozpory panují i jinde, dokonce v odborné veřejnosti, tedy mezi realitními kancelářemi. Veškeré průzkumy, ať už jsme je dělali s naší Asociací anebo je dělali agentury, které se průzkumem trhu zabývají profesionálně, vyzněly ve prospěch zákona. Všichni jej chtěli. Současní realitní experti, kultivátoři trhu, či do jakých pozicí sami sebe většinou pasují, se do práce na zákonu, když to šlo, nezapojili. A vězte, že příležitostí bylo dost. Ale o to více je některé slyšet nyní. A v tom to vlastně je. Jde hlavně o to BÝT SLYŠEN. Vždyť to se může hodit. Mohu tak na svoji stranu přilákat klienty. Takže vlastně jde zase jen o peníze na prvním místě. A kde že je idea? Ta nám protéká pozvolna mezi prsty…
Tak si alespoň připomeňme, že jde o to, aby klienti měli oprávněnou důvěru k realitním kancelářím. Aby naráželi jen a pouze na kvalifikované a solidní realitní makléře. Aby jim tito předkládali všichni (nejen někteří) řádné dokumenty, smlouvy, informace, aby byli pojištěni, pokud se náhodou spletou… Je to samozřejmě smutné, ale bez zákonné pomoci se to realitním kancelářím u nás tak úplně nepovedlo. Ta pověstná jedná to těm devíti vždy pokazí…
Nastaví-li zákon nějaké povinnosti, které v současnosti v legislativě a někdy i v praxi absentují, půjde už jen o to, aby byla dodržována. Jestliže někteří odpůrci návrhu právě v dodržování, respektive v nedodržování zákona vidí hlavní slabinu návrhu, pak je tu vaše Asociace, která bude plédovat za jeho dodržování. A také za novelizace těch částí zákona, které se v budoucnu neosvědčí. To je totiž úloha profesního sdružení, kterým Asociace je. Ne pouze kritizovat, ale pracovat ve prospěch trhu nemovitostí.
Jan Borůvka